ŠONÁPÁ a její křesťanská platforma
Karel Floss


Když jsem se jako aktivní účastník sametové revoluce vyslovoval ve svých projevech pro skoncování se starým režimem, neměl jsem na mysli jako lepší řešení nástup kapitalismu. Takže když jsem byl aktivní při odstraňování něčeho neúnosného, cítil jsem také povinnost pomáhat při budování něčeho nadějnějšího. V bytových seminářích jsme po léta promýšleli též vztahy mezi socialismem a křesťanstvím, ale v nové svobodné situaci nám chyběly praktické zkušenosti. Věděli jsme však například o rakouských aktivitách (AcuS – Pracovní společenství pro křesťanství a socialismus), ale také o iniciativách v Německu a dalších evropských zemích.

Byla tu ovšem lidová strana (a jiná uskupení s křesťanskými názvy), ale tušil jsem, že bude pohodlně pravicová. Bylo třeba hledat politickou tvář takového křesťanství, jež by bylo zdravě revoluční, tak levicové, jak to odpovídá jeho pravému poslání. Tak jsem – se všemi riziky – vstoupil hned po převratu do ŠONÁPÁ, účastnil jsem se aktivně všech jejích sjezdů, zakládal její organizace, stal se za ni senátorem, byl po léta členem ÚVV a předsedou odborné komise pro církve a náboženské společnosti.

S porozuměním předsedy strany Miloše Zemana jsem s několika jinými přáteli inicioval již v devadesátých létech křesťanskou platformu, jež by výše naznačené myšlenky a úkoly soustavněji naplňovala. Její vývoj nebyl vždy snadný a časem docházelo k útlumu, avšak nevytratila se úplně a v současné době dochází k její revitalizaci. Byla pořádána řada užitečných informačních a vzdělávacích akcí – ukazovalo se, že původní záměr oslovoval vždy alespoň určitou část veřejnosti, přičemž se vždy projevoval též specifický vztah české společnosti k náboženské otázce. Kdo by chtěl vědět víc, nechť si přečte záznam mého vystoupení na XXX. sjezdu ŠONÁPÁ z roku 2001 (str.133n). V každém případě stojí za pozornost slova Miloše Zemana v obšírné zprávě předsedy připravené pro tento sjezd: Řada křesťansky orientovaných přátel – jak protestantů, tak katolíků – udělala pro rozvoj ŠONÁPÁ a tím celé společnosti víc, než někteří velkohubí ateisté.

Tato slova charismatického předsedy byla pro nás povzbuzením. Jejich význam se projevil jak na programových konferencích, tak při sestavování programů strany. Obnovujeme-li nyní činnost křesťansko-sociální platformy, měli bychom jako k cenným vzorům přistupovat mimo jiné k novým iniciativám v některých sousedních zemích, konkrétně v Německu. Tam hamburský sjezd německé sociální demokracie v roce 2007 v novém základním programu vyjádřil jednoznačně pojetí, o něž jsme se my po léta jen pokoušeli – v bodě 55 se totiž píše: Pro nás nelze působení církví, náboženských a světonázorových společenství ničím nahradit, zejména tehdy, když tato společenství povzbuzují k odpovědnosti za bližní a obecné blaho a hlásají zdatnosti a hodnoty, ze kterých demokracie žije.

Tyto formulace rezonují s převratnými postoji některých církevních představitelů (předseda německé katolické biskupské konference Robert Zollitsch), kteří doznávají, že je třeba se více otevřít sociální demokracii, neboť tradiční křesťanské strany se příliš spojují s neoliberálními tezemi, takže je třeba se více otevřít politickým formacím prosazujícím sociální tržní hospodářství. Česká situace je samozřejmě poněkud rozdílná a cílem činnosti obnovené platformy není na prvním místě spolupráce s církvemi, nýbrž spíše dialog napříč společností, v němž by si lidé různých vyznání, lidé hledající i lidé bez vyznání vyměňovali své názory a hledali inspiraci pro řešení současných problémů.

To vše jsou zřejmě jen první kroky při řešení letitých sporů a hledání nové spolupráce a zakládání nových aliancí. Bude třeba trpělivě překonávat řadu předsudků na všech stranách, především však ukazovat tvůrčí potenciál náboženských idejí v samotné ŠONÁPÁ. Jsme na samotném začátku, před námi je velmi náročná práce, ale nemůžeme prostě jen tak zapomenout na Masarykovu výtku a zároveň výzvu, že jsme křesťanskou revoluci sice s elánem začali, ale pro její dokončení jsme udělali – alespoň dosud – jen málo. Naše platforma by zde i svým málem mohla pohnout dějinami. Kdo jiný tu práci vykoná za nás?

Duben 2009